Nemohou změny v bohoslužbách způsobit rozkol ve sboru?

To je otázka, kterou byste si měli položit především sami ve svém sboru.

Jinak problém „worship wars“ („bohoslužebných válek“) je smutným, ale rozšířeným jevem napříč denominacemi a to nejen u nás, ale i v zahraničních církvích; existují dokonce duchovní (v USA), kteří se živí jako „konzultanti pro konflikty v oblasti bohoslužeb“. K těmto konfliktům většinou nedochází jen v případě „zavádění katolizujících prvků“, častým předmětem sporu bývá např. hudba při bohoslužbách (varhany vs. kytara apod.); někdy i docela malicherné a podružné věci. Sociologicky se jedná většinou o jedno ze dvou schémat: buď o spor mezi skupinou prosazující inovace a skupinou „tradicionalistů“ lpících na neměnnosti dosavadních pořádků, nebo o spor dvou „konkurenčních“ spiritualit (např. „taizisté“ a „chváliči“).

Jedno z možných řešení je navrhnout společné hledání kompromisu, při kterém se zároveň ukáže, jak mnoho mají zastánci znesvářených skupin na mysli blaho celku a jak mnoho své partikulární zájmy.

Bylo by dobré zamyslet se, zda příliš hlasitá argumentace rozdělením sboru nezavání pokusem o vydírání. Většinou za ní stojí zamlčený argument „dokud se nic nemění, sbor drží pohromadě“. Pokud není jediným zastáncem změn ten, kdo je aktivně navrhuje (např. farář), může se tento postoj projevit jako falešný – může to znamenat, že ve sboru je skupina, jejíž potřeby byly dosud systematicky potlačovány. Bylo by vhodné ověřit, do jaké míry protagonisté sporu skutečně mluví za skupinu, kterou údajně reprezentují („nejen já, ale i celá starší generace“, „my všichni, co chodíme pravidelně“ apod.) a do jaké spíše agresivní a manipulativní rétorikou nepouští ke slovu jiné názory (v této věci může např. pomoci anonymní anketa nebo osobní rozhovory mezi čtyřma očima). Dále stojí za úvahu zamyslet se, zda k jakémusi skrytému rozdělení již de facto nedošlo, zda např. někteří členové příliš často „nezanášejí“ do jiných sborů či dokonce církví (nelze si nevšimnout, že argument typu „ať si jdou, když se jim u nás nelíbí“ je v křiklavém rozporu s proklamovaným úsilím o jednotu sboru či církve).